Kapitán přejel pohledem posádku: "Dotazy?"

Rozhostilo se ticho, které rušil jen elektronický počítací stroj. Trpělivě vyťukával nové a nové sloupce číslic.

"Nemůžeme nebezpečí odvrátit?" tázal se fyzik výpravy Petr Marunin. Petrův dotaz zněl suše, věcně, stroze, tak nepodobný rozechvělému hlasu, který Eva ještě před chvílí slyšela ve své kajutě.

"Máme velmi citlivý radar," vysvětloval na kapitánův pokyn první astronavigátor. "Varuje nás dlouho dopředu. Jednotlivé meteory nám neuškodí. Zničíme je elektromagnetickým dělem. Pracuje spolehlivě a přesně. Velkým meteorickým rojům se vyhneme. Obvykle je na to čas. Ale tady nás příroda zaskočila. Meteorů je příliš mnoho. Nestačíme je odstřelovat. A pásmo před námi je možná milion kilometrů široké. Hustota roje tomu nasvědčuje? Vyhnout se? Není kam. Kdo to mohl očekávat? Nikdo. Mohlo se s něčím takovým počítat? Nemohlo! Jasné?"

"Skutečně se tedy nemůžeme vyhnout?" první lékař zaraženě pohlédl k pilotovu stanovišti. Ačkoli se před startem kosmické lodi celý náklad rozpočítával takřka na gramy, doktor Kalek si vymohl, aby směl kromě odborných příruček vzít s sebou i stoh dobrodružných románů. Každá ta kniha, tištěná na leteckém papíře, prakticky takřka nic nevážila, ale dohromady prý vydaly deset kilo. Doktor Hektor Kalek, chirurg a internista světového jména, si čas, měřitelný vlastními zážitky, krátil sledováním velkolepých dobrodružství svých hrdinů. Spolu s nimi bojoval proti námořním pirátům šestnáctého století i proti kosmickým pirátům jedenadvacátého věku. Hravě řešil spletité kriminální případy a utkával se v přestřelkách s králi velkoměstského podsvětí. K hrdinům měl tedy doktor Kalek náramně blízko, a1e na palubě Astrid snad právě proto panovalo přesvědčeni, že sám k nejstatečnějším lidem nepatří.

"Vyhnout se nemůžeme," odpovídal na lékařovu otázku druhý pilot. Pozvedl papírový pás, pokrytý řadou nových výpočtů, a pokrčil rameny. "Je to naprosto vyloučeno. Rozsah nebezpečného pásma je příliš široký a naše rychlost vysoká."

"To tedy znamená," doktor Kalek si olízl rty a tázavě se zahleděl na kapitána, „naprostý konec?“ Na řídicím stanovišti se rozhostilo mlčení.

"Proč myslit hned na nejhorší?" namítal klidný kapitán: Vnější obal lodi malým meteorickým částicím odolá. Větší tělesa by ovšem mohla prorazit i titanový pancíř. Podle našich výpočtů," letmo pohlédl do svých papírů, "se meteory pohybují rychlostí kolem čtyřiceti kilometrů za vteřinu, takže získávají velkou průbojnost. To je holá skutečnost a nemá smysl před ní zavírat oči. Avšak když nebude zasaženo nějaké důležité ústrojí, můžeme škodu napravit. Prostředky k tomu máme!"

Tak začíná dramatický příběh Dobrodružství v Eridanu z roku 1961. Ten je podkladem našeho prvního dobrodružství v kosmickém simulátoru... V úvodu si poslechneme celý úvodní příběh 22 astronautů v podobě audiovizuálního dílka. A na ně navážeme několika pokusy o přistání na planetě Tercii. Každému pilotovi dáváme tři šance, při kterých si může vyzkoušet svůj důvtip a dovednosti, které potřebuje pilot raketoplánu, ve kterém letí celá posádka Astrid 1. Tedy dalších 21 astronautů a dva psi. Přitom sám volí na začátku obsah nákladu raketoplánu a následně vyzkouší na vlastní kůži jaké je být v této úloze.