Hvězdárna Františka Krejčího, Karlovy Vary
Volejte 357 070 595





ZAČÍNÁME OD 1.ZÁŘÍ 2021: PRVNÍ DOBRODRUŽNÁ CESTA VESMÍREM

Dětská kosmická agentura


DOBRODRUŽSTVÍ V ERIDANU
Příběh se simulací letu pro zkušenější piloty v naší jednomístné záchranné kosmické lodi


Nová verze simulace letu vesmírem (trasa ADV01) je pojata jako možnost prožít sci-fi příběh na vlastní kůži. Tuto trasu doporučujeme pilotům od 9 let, protože je zapotřebí chápat již trochu souvislosti mezi astronomií a kosmonautikou a navíc mít představu, co obnáší mezihvězdné lety. Pokud zvolíte mladšího pilota, není samozřejmě problém, aby letěl, ale bude pro něj obtížné pochopit některé souvislosti. Tady možná raději doporučíme, aby se poprvé na tento let zaregistroval třeba tatínek a sám si vyzkoušel dovednosti a důvtip, než do kabiny následně při příští návštěvě posadí svého potomka. Výsledek pak bude podstatně zajímavější pro oba.

Na program máme pro vás k dispozici 100 minut. 38 minut trvá úvodní příběh a následných 45 minut je určeno na tři pokusy o přistání. Příběh i následný let sledují v sále i členové doprovodu.



V METEORICKÉ PALBĚ...

Signál nejvyššího nebezpečí, který se neozval celá dlouhá léta, burcoval posádku kosmické lodi. "Letící vězení," přerývaně šeptala Eva a hleděla Petrovi úzkostně do očí, "letící domov -- teď' už možná jen letící hrobka... Co když se už nikdy - nikdy neotevře?" Siréna se odmlčela. Po vteřině tísnivého ticha se z reproduktoru ozval hlas bezpečnostního robota.
"Kapitán kosmické lodi vyhlašuje okamžitou pohotovost všech členů posádky. Shromážděte se v ochranných oděvech na řídícím stanovišti. Konec... Kapitán kosmické loďi vyhlašuje okamžitou~pohotovost všech členů posádky… Na magnetofonový pásek už kdysi dávno nahraný povel se neúnavně opakoval. Silné pancéřové dveře malé kabiny nehlučné zapadly za spěchajícím Petrem. Eva osaměla.
Rychle otevřela skříň, vestavěnou do stěny, a vklouzla do stříbrolesklého ochranného oděvu. Spěchala, jak jen mohla. Přesto přišla k nástupu poslední. Zpoždění odhadla na dobrých dvacet vteřin. A zpoždění dvaceti vteřin je při kosmickém letu časová ztráta, která může rozhodovat o životě a smrti. Kapitán změřil opozdilkyni chladným pohledem a oslovil posádku.
"Kosmické lodi hrozí velmi vážné nebezpečí,“ kapitán Aram Rakumjan hovořil jasně nevzrušeně a klidně, hlasem vyrovnaného a rozhodného člověka. Měl už za sebou mezihvězdný let k Proximě a Alfě v souhvězdí Kentaura, tehdy ovšem jen na vzdálenost něco přes čtyři světelné roky. "Vyslechněte nejprve jednotlivé zprávy. Slovo má první astronavigátor. Prosím." Eva Solonová těkala očima kolem. V zástupu lidí v neforemných uniformách bylo těžké rozeznat ženu od muže. Konec konců, mnoho žen zde nebylo. Čtyři ženy mezi osmnácti muži. První astronavigátor Raul Nilson, asi padesátiletý rozložitý chlapík, stál vedle kapitána. Neosobně zíral na shromážděné astronauty.
"Před čtyřmi měsíci jsme začali brzdit," zahájil svůj výklad. "Teď už letíme poměrně pomalu. Pouhých sto šedesát kilometrů za vteřinu. K Tercii zbývají sotva čtyři dny letu. Jasné?" Hovořil tak, jak byl zvyklý - v krátkých, úsečných větách.
Měl mladou, ani ne čtyřicetiletou ženu, která ho měla následovat ve třetí výpravě k planetě Tercii. V Astrid koloval vtip, že jí vyznal lásku těmito slovy: Miluji Vás. Opětujete? Ano-li, sňatek. Kupodivu, že v nynější vážné chvíli šlehl tento vtip Evinou myslí. Zaplašila rozběhlé myšlenky a znovu se soustředila na Nilsonovo sdělení. "Radary nám oznámily, že vstoupíme do roje meteoroidů. Asi za jedenáct minut." Nilson pohlédl na hodinky a opravil se. "Teď už jen za osm minut... Je to velmi hustý roj... Nebezpečný pás nesmírně široký... Snad pozůstatky zaniklé planety, které krouží kolem zdejšího slunce. Mohou ohrozit naši loď. Vše."
Kapitán přejel pohledem posádku: "Dotazy?"
Rozhostilo se ticho, které rušil jen elektronický počítací stroj. Trpělivě vyťukával nové a nové sloupce číslic.
"Nemůžeme nebezpečí odvrátit?" tázal se fyzik výpravy Petr Marunin. Petrův dotaz zněl suše, věcně, stroze, tak nepodobný rozechvělému hlasu, který Eva ještě před chvílí slyšela ve své kajutě.
"Máme velmi citlivý radar," vysvětloval na kapitánův pokyn první astronavigátor. "Varuje nás dlouho dopředu. Jednotlivé meteory nám neuškodí. Zničíme je elektromagnetickým dělem. Pracuje spolehlivě a přesně. Velkým meteorickým rojům se vyhneme. Obvykle je na to čas. Ale tady nás příroda zaskočila. Meteorů je příliš mnoho. Nestačíme je odstřelovat. A pásmo před námi je možná milion kilometrů široké. Hustota roje tomu nasvědčuje? Vyhnout se? Není kam. Kdo to mohl očekávat? Nikdo. Mohlo se s něčím takovým počítat? Nemohlo! Jasné?"
"Skutečně se tedy nemůžeme vyhnout?" první lékař zaraženě pohlédl k pilotovu stanovišti. Ačkoli se před startem kosmické lodi celý náklad rozpočítával takřka na gramy, doktor Kalek si vymohl, aby směl kromě odborných příruček vzít s sebou i stoh dobrodružných románů. Každá ta kniha, tištěná na leteckém papíře, prakticky takřka nic nevážila, ale dohromady prý vydaly deset kilo. Doktor Hektor Kalek, chirurg a internista světového jména, si čas, měřitelný vlastními zážitky, krátil sledováním velkolepých dobrodružství svých hrdinů. Spolu s nimi bojoval proti námořním pirátům šestnáctého století i proti kosmickým pirátům jedenadvacátého věku. Hravě řešil spletité kriminální případy a utkával se v přestřelkách s králi velkoměstského podsvětí. K hrdinům měl tedy doktor Kalek náramně blízko, a1e na palubě Astrid snad právě proto panovalo přesvědčeni, že sám k nejstatečnějším lidem nepatří.
"Vyhnout se nemůžeme," odpovídal na lékařovu otázku druhý pilot. Pozvedl papírový pás, pokrytý řadou nových výpočtů, a pokrčil rameny. "Je to naprosto vyloučeno. Rozsah nebezpečného pásma je příliš široký a naše rychlost vysoká."
"To tedy znamená," doktor Kalek si olízl rty a tázavě se zahleděl na kapitána, „naprostý konec?“ Na řídicím stanovišti se rozhostilo mlčení.
"Proč myslit hned na nejhorší?" namítal klidný kapitán: Vnější obal lodi malým meteorickým částicím odolá. Větší tělesa by ovšem mohla prorazit i titanový pancíř. Podle našich výpočtů," letmo pohlédl do svých papírů, "se meteory pohybují rychlostí kolem čtyřiceti kilometrů za vteřinu, takže získávají velkou průbojnost. To je holá skutečnost a nemá smysl před ní zavírat oči. Avšak když nebude zasaženo nějaké důležité ústrojí, můžeme škodu napravit. Prostředky k tomu máme!"

Tak začíná dramatický příběh Dobrodružství v Eridanu z roku 1961. Ten je podkladem našeho prvního dobrodružství v kosmickém simulátoru... V úvodu si poslechneme celý úvodní příběh 22 astronautů v podobě audiovizuálního dílka. A na ně navážeme několika pokusy o přistání na planetě Tercii. Každému pilotovi dáváme tři šance, při kterých si může vyzkoušet svůj důvtip a dovednosti, které potřebuje pilot raketoplánu, ve kterém letí celá posádka Astrid 1. Tedy dalších 21 astronautů a dva psi. Přitom sám volí na začátku obsah nákladu raketoplánu a následně vyzkouší na vlastní kůži jaké je být v této úloze.




NAŠE PRVNÍ DOBRODRUŽSTVÍ VE VZDÁLENÉM VESMÍRU

ADVENTURA1: DOBRODRUŽSTVÍ V ERIDANU
aneb přistaň na Tercii a zachraň posádku Astrid 1 (celkem 90 minut)


Úvodní audiovizuální příběh (38 minut), tři pokusy o přistání záchranným raketoplánem (45 minut).



DEJTE NÁM MOŽNOST NABÍDNOUT VÁM ZÁŽITEK, JEHOŽ "POŘIZOVACÍ NÁKLADY" NEBYLY V ŘÁDECH MILIONŮ,
ALE VYBUDOVALI JE PRO VÁS VE VOLNÉM ČASE "SRDCAŘI"





 © Hvězdárna a radioklub lázeňského města Karlovy Vary, o.p.s.
Za podpory Města Karlovy Vary